Miluju přírodu se všemi jejími aspekty, stromy, zvířata, řeky, moře, nebe, je to taková nádhera, že mě to překvapuje stále víc a víc :-), stále víc a víc nacházím a více věcí mi "doklapává".

Život na Zemi bych přirovnal k úžasné hře, je to totiž ta nejreálnější a neúžasnější hra, s těma nejúžasnějšíma kulisama a pravidlama. My sami si totiž volíme cíl svoji hry = svoje poslání. Vnímám to tak, že posíláme svoji duši do fyzického těla, aby mohla na Zemi splnit svoje zvolené poslání, je to takové poslání za posláním. No a ten kdo nafasuje tělo jaké si přeje, ten se právě nominoval do hry.

Dřív mě bavil svět počítačových her a fantasy filmy apod. Teď zjišťuju, že tohle byly jen slabý odvary toho, co je kolem nás. Je to prostě geniální "hra", máme nesmrtelnou duši, nekonečné množství pokusů znovu začít (když se nám to třeba v některém životě nepovede). A je to taky spravedlivý, to co nedohrajeme nebo vzdáme v předchozí „hře“ (minulém životě) se nám automaticky nahrává jako úkol do nové hry. Co vysíláme okolí – to se nám vrací a to povětšinou v zesílené podobě, a čím jsme blíž k vrcholu kopečka, tím jsou ty vracející se signály silnější. Podle toho, jaký signály se nám vrací přesně víme, jak dobře (nebo blbě) hrajeme. Je proto víc než vhodný si hlídat svoje myšlenky,........... naštěstí je to zařízený tak, že na to každý dřív nebo později přijde (pokusů má každý nekonečně mnoho). Takže je samozřejmě lepší a jednodušší zvládnout naše cíle napoprvé nebo na podruhé a nenakládat si příliš mnoho úkolů a lekcí z minulých her. Je to vždycky jen a jen na nás, jak si tu svoji životní hru rozehrajeme, jak si tou svojí zvolenou lekcí rozhodneme projít. Vnímám život stále víc a víc jako krásnou a svobodnou hru, nejlepší jakou znám, opravdu. Země je prostě nádherná a jsem šťastnej, že jsem se nominoval do hry :-).